Kontrola pravosti vosku

K ověření pravosti vosku existují jednoduché orientační zkoušky, které lze provést i doma s minimálním vybavením. 

a) Zkouška konzistence - včelí vosk se hněte mezi prsty nebo zuby. Pravý vosk je tvárný, nelepí se, ani se neláme. Na řezu nožem je matný, nesmí být lesklý.

b) Zkouška křehkosti - roztavený včelí vosk se nalije na vlhkou skleněnou desku tak, aby se na jejím povrchu vytvořil proužek dlouhý alespoň 5 cm a tlustý 4 mm. Po zchladnutí zkusíme proužek ohnout přes hranu stolu. Pravý včelí vosk se snadno ohne na rozdíl od vosků s příměsí parafínu, ceresinu, stearínu a karnaubského vosku, které se při ohýbání zlomí. Je-li lom rovný, může jít o porušení karnaubským voskem. Nepravidelný lom se šupinkovitými krystaly je známkou přidání parafinu a stearinu.

c) Zkouška objemové roztažnosti - do nádoby s šikmými stěnami, kterou předem navlhčíme vodou, vlijeme roztavený včelí vosk. Pravý včelí vosk se po vychladnutí snadno oddělí od stěn nádoby. Již při přídavku 5 % jiných látek se včelí vosk lepí na stěny.

d) Bod tání - konec teploměru se krátce namočí do roztaveného vosku. Druhý den teploměr ponoříme do vody v průhledné nádobě, kterou pozvolna zahříváme. Proti světlu pozorujeme, při jaké teplotě vrstvička vosku na teploměru zprůsvitní. Tato teplota přibližně odpovídá bodu tání.

Exaktně se pravost včelího vosku posuzuje podle teploty skápnutí, čísla kyselosti, esterového čísla, čísla zmýdelnění a poměru čísla esterového k číslu kyselosti (podrobný popis zkoušek a postup viz Český lékopis – zkoušky totožnosti vosku).