Pyl

Definice pylu

Pyl jsou samčí pohlavní buňky vyšších rostlin. Každá rostlina má specifický tvar, velikost a barvu pylových zrn, tudíž je možné odlišit, z kterých rostlin včely pyl nosí pomocí nauky o pylu - palynologii. Většina pylových zrn má velmi odolnou vnější vrstvu (exina), která odolává nejen trávicím enzymům, ale i kyselinám a zásadám. Vnitřní blána je označována intina, obsah zrna se nazývá sporoderm. Na povrchu jsou klíční otvory, kterými pylové zrno na blizně vyklíčí. Podobně je tomu i v žaludku včely, kde se navíc uplatňuje osmotický tlak, díky němuž do zrna vnikne velké množství vody a zrno roztrhne.

Druhy pylu, jeho získávání a skladování včelami

Včely pyl sbírají a donášejí jej v podobě pylových rousek na posledním páru nohou. Sbírají jej buď pasivně při sběru nektaru nebo aktivně pomocí kartáčků na mediální ploše metatarsů všech končetin, kterými sčesávají pyl z prašníků.

Květový pyl zachycený na chloupcích těla při jejich pohybu na květech a na končetinách včel včely za letu stírají nohama, zvlhčují jej obsahem medného váčku a žláz, předávají jej křížem z prvního páru nohou až na třetí, kde se hrudka pylu dostane mezi stehno a holeň, na místo označené jako klíšťky. Zmáčknutím klíštěk je pak pyl vytlačen na vnější stranu holeně, kde postupně vzniká mírně zploštělá kulička o velikosti až 3mm – rouska (Obr. č. ).

Rouskový pyl je tvořen pylem pouze jedné rostliny, neboť včela je tzv. florokonstantní, tzn., že létá třeba půl dne pouze na květy jednoho rostlinného druhu. Na vytvoření jednoho páru rousek musí včela navštívit cca 80 květů. Tyto rousky včely v úle shazují do dělničích buněk v blízkosti plodu pomocí chitinových bodel. Jiné včely je v buňkách dusají hlavou a kusadly do buněk, aby vytěsnily vzduch. Aby rouskovaný pyl neklíčil, přidávají včely k pylu látku zabraňující jeho klíčení (inhibitorem je kyselina 10-hydroxy-2-decenová z kusadlových žlaz). Buňky zaplněné asi do 2/3 uzavřou tenkou vstvičkou medu a výměšků žláz. Obsah jedné buňky (cca 180 mg) stačí na odchování tří včel. Jedna rouska pylu váží 4-10 mg. Probíhající buněčný metabolismus pylových zrn s přispěním enzymů včelích žlázových výměšků a medu působí na pyl v buňkách fermentačně a květový, a poté rouskový, pyl se tak v úle mění na výživné a trvanlivé těsto – plástový pyl. Principem je produkce organických kyselin a oxidu uhličitého, resp. kyseliny uhličité v anaerobních podmínkách, jež mají konzervační účinky. Plástový pyl má tmavší barvu, pastovitou konzistenci, nakyslou chuť díky vyšší kyselosti, vyšší obsah bílkovin a příjemnou vůni. Zhruba po roce skladování je pozorováno postupné snižování výživové hodnoty pylu.

Včela medonosná s rousky pylu na zadních končetinách