Včelí vosk

Definice a původ včelího vosku

Včelí vosk je produktem voskotvorných žláz včelích dělnic. Voskotvorné žlázy jsou tvořeny epiteliálními sekrečními buňkami, které jsou uloženy na ventrální straně třetího až šestého zadečkového článku. Okrsky, kde voskotvorné žlázy vyúsťují na povrch těla, se nazývají vosková zrcátka. Secernovaný vosk na vzduchu rychle tuhne do tenkých, průhledných šupinek (foto). Nově vytvořená šupinka zůstává částečně zasunuta pod sternitem sousedního zadečkového článku, takže z těla včely sama neodpadne. Dělnice tyto šupinky odebírají, mísí se slinami a zpracovávají kusadly na vláčnou hmotu, kterou využívají ke stavbě včelího díla - plástů, ve kterých odchovávají plod a do kterých ukládají zásoby. (foto – dělnice, stavějící dílo). Také vosk přidávají do propolisu (viz kapitola o propolisu) a zlepšují tak jeho mechanické vlastnosti.

Voskotvorné žlázy se začínají rozvíjet kolem 7. dne života dělnice, maximálního rozvoje dosahují mezi 12. – 18. dnem života. Poté jejich výkon klesá, ale v případě potřeby se jejich činnost může obnovit i u starších včel. Včely stavějí nejochotněji na jaře, kdy je k dispozici dostatek potravy (nektaru i pylu). 

Fyzikální vlastnosti vosku

Barva. Nové (panenské) voskové dílo má bílou, lehce nažloutlou barvu. (foto) Později včelí dílo mění barvu na žemlovou, hnědou, až tmavě hnědou. (foto) Za tento jev jsou zodpovědná především barviva, obsažená v ukládaném pylu, ale také barviva, přítomná ve zbytcích, které zůstávají v buňkách včelího díla po odchovu plodu (exuvie, výkaly larev, zámotky). Vosk získaný vytavením má žlutou až žemlovou barvu. (Vytavený vosk.JPG)

Konzistence. Konzistence včelího vosku se mění v závislosti na teplotě. Za pokojové teploty je vosk plastický a tvárný. Pro potřeby včel má nejvýhodnější mechanické vlastnosti za letních úlových teplot (kolem 35ºC). Uměle bělený vosk zůstává i za úlových teplot křehký a tvrdý. Vyšší tvrdost má i vosk, získaný ze starých plástů.

Bod tání a bod tuhnutí. Bod tání přírodního včelího vosku se pohybuje mezi 62 – 65ºC. Bod tuhnutí je o 1 – 2ºC nižší než bod tání (tedy 60 – 63ºC).

Specifická hmotnost. Tato veličina je silně závislá na teplotě, proto se vždy vztahuje ke konkrétní teplotě (obvykle k 15oC nebo 20oC). Při teplotě 15ºC má vosk specifickou hmotnost 0,958 – 0,966 g . cm-3.

Rozpustnost. Včelí vosk je rozpustný v řadě organických rozpouštědel. Za studena se rozpouští v éteru, chloroformu, acetonu, xylenu a benzenu. Za tepla v etanolu, metanolu, izoamylalkoholu a petroléteru. Ve vodě je nerozpustný.

Chemické složení vosku

Včelí vosk je směsí více než 300 různých látek živočišného i rostlinného původu. Kvantitativně převažují monoestery a diestery vyšších mastných kyselin s vyššími alkoholy, dále nasycené a nenasycené uhlovodíky, hydroxy polyestery a volné mastné kyseliny s dlouhým řetězcem (viz tabulka). Chemické složení vosku se může výrazně měnit při zpracování. 24 h zahřívání na 100ºC mění poměr mezi estery a kyselinami a snižuje obsah uhlovodíků. Také klesá obsah těkavých složek. Bělením vosku je odstraněna většina aromatických látek. To je potřeba mít na paměti při čištění a dezinfekci (viz níže).

Tabulka – složení včelího vosku (Tulloch, 1980)