Význam pylu pro včely

Pyl je pro včelu při sběru atraktivnější než nektar. Včely sbírají pyl z hmyzosnubných rostlin (meruňky, hrušně, jabloně, broskve švestky, maliníky, angrešty, ostružiníky,....), ale i z rostlin větrosnubných (olše, jívy, vrby, duby, buky, javory, břízy, topoly,...). Každé včelstvo spotřebuje několik desítek kilogramů (20-40) pylu ročně. I když pylová zrna obsahují energetické a zásobní látky, jednou z hlavních potřebných složek pylu pro včely jsou bílkoviny a v nich vázané aminokyseliny, které si včela nedokáže sama syntetizovat. Pyl obsahuje všech 10 hlavních aminokyselin nutných pro zdárnou výživu včel. Nepostradatelné jsou leucin, izoleucin a valin, který je zároveň hlavní přitažlivou vonnou látkou při sběru pylu. Složení pylu je závislé na botanickém původu. Podle obsahu určitých látek hodnotných pro včelu je možné pyl rozdělit dle Mauriziové do čtyř skupin:

• Velmi výživný (vrbový, pyly ovocných stromů)
• Středně výživný (jilmy, svída)
• Málo výživný (olše, líska)
• Pyly zcela nevýživné (jehličnaté stromy)

Jiní autoři rozdělují pyly pouze do tří kategorií, do prvních, tzv. jakostních pylů, jsou zařazovány kromě vrbových pylů a pylů ovocných stromů i pyly kaštanů jedlých a koňských, břečťanu, hořčice, máku, jetelů a řepky. Do středně výživných kromě jilmů i pyly olší, topolů, buků, lísek, javorů, pampelišek, chrp a ostatních květin. Jako špatné pyly jsou označovány pyly jehličnanů.

Včely dávají při sběru přednost pylu s vyšší výživnou hodnotou. Rouskovaný pyl obsahuje 8-35% bílkovin, 1-15% tuků, 1-5% minerálních látek, 10-37% cukrů, 25-30% vody a celý komplex vitaminů B, další vitamíny (karotenoidy, vit. C a E), enzymy, barviva, hormony, látky s baktericidní aktivitou, nenasycené mastné kyseliny. Ve vnějším obalu pylového zrna, resp. na povrchu exiny, je vstvička olejovitých látek zvaná „pollenkitt“, kde je přítomna většina sterolů, které včely neumí syntetizovat a jsou závislé na jejich příjmu – považuje se za další důležitou složku pylu, podle jejíž kvality si včely pyl vybírají. Přítomnost pylu v úlu je nutná po celý rok. Při jeho nedostatku se vyvíjejí slabé a podvyživené včely. Plástový pyl tvoří základ výživy včelího plodu. Velké množství pylu konzumují mladušky po vylíhnutí. Spolykaná pylová zrna vytváří v medném váčku jakési balíčky, které projdou česlem do žaludku, kde vlivem osmotického šoku pylová zrna nabobtnají a prasknou (dle popraskaných obalů lze mikroskopicky posoudit stravitelnost pylu). Obsah pylových zrn je tráven a transportován přes žaludeční stěnu do hemolymfy. U těchto včel se tak začnou rozvíjet hltanové žlázy, které produkují sekret nutný pro výživu plodu a matky – mateří kašičku. Nemá-li včela pyl, hltanové žlázy se nerozvinou. Konzumace pylu v podzimním období je důležitá pro tvorbu tukových tělísek mladušek.