Včelí jed

Definice včelího jedu

Včelí jed je čirá tekutina obsahující směs látek, které se tvoří jako sekret jedové žlázy. Včela jej používá pudově k ochraně včelího společenství v případě ohrožení.

Jedná se o aromatickou hořkokyselou tekutinu. Do těla oběti se dostává pomocí žihadla, což je typické pouze pro zástupce blanokřídlých. Žihadlo mají jenom samičky, protože se vyvinulo z orgánu, který původně sloužil ke kladení vajíček, z kladélka. Pro tuto funkci ho dále využívá pouze včelí matka, která zpravidla neútočí. Útočí včelí dělnice, které mohou produkovat i poplašný feromon, což vyústí v organizovaný hromadný útok.

Vznik a složení včelího jedu

Včelí jed je sekret jedové žlázy, která je součástí žihadlového aparátu. Žihadlový aparát je velmi složitý komplex tvořený kosterní - kutikulární částí (bodlo, žihadlová pochva a žihadlové destičky) a tkáňovou částí (jedová žláza, Dufourova žláza a Koževnikova žláza, svaly a nervy). Bodlo, vnikající do útočníka, je tvořeno dutým žihadlovým žlábkem s ostrým hrotem a dvěma žihadlovými štětinkami, které mají na svém konci u dělnic 7-12, u matky 3 vratizoubky bránící zpětnému vytažení bodla z kůže. Štětinky se žlábkem spolu uzavírají jedový kanálek. Žihadlový žlábek se rozšiřuje v žihadlový bulbus, kam se vylévá jed z jedového váčku a sekret Dufourovy žlázy. Štětinky a žlábek končí žihadlovým obloukem, kloubně se pojí s žihadlovými destičkami a na jednotlivé destičky se upínají svaly. Kutikulární komplex je spojen intersegmentálními membránami s posledním viditelným článkem zadečku. Toto spojení je velice křehké v důsledku adaptace včely medonosné na kolektivní ochranu, na rozdíl od vos a čmeláků, proto dochází k vytržení žihadlového aparátu a k obnažení Koževnikových žláz produkujících poplašný feromon (izopentylacetát). K vytržení aparátu nemusí dojít při soubojích s jiným hmyzem. Spolu s žihadlem je vytržen i 10. nervový ganglion, který vysílá nervové vzruchy ke svalům a tak dochází k postupujícímu vnikání žihadla do kůže, k dalšímu nasávání jedu z jedového váčku a k jeho pumpování do rány pomocí výrůstků žihadlových štětinek. Při teplotě okolo 20°C vykoná žihadlo 20-30 stahů za minutu. Jedová žláza má dvouvrstevný žláznatý epitel secernující jed u dělnic v množství 0,15-0,3 mg, u matky až 0,7 mg. Spolu s jedem je do jedového váčku vylučován i sekret Dufourovy žlázy, který má feromonální povahu a ulpívá na povrchu vajíček při jejich vypuzení z pochvy.

PH včelího jedu je 5,0 - 5,5. Dobře se mísí s vodou a éterem, v alkoholu je nerozpustný, ale vzniklá sraženina je dobře rozpustná ve vodě. Sušený jed ve formě krystalického prášku má žluto-bílou barvu.

Čerstvý jed obsahuje až 88% vody a nejméně 18 farmakologicky významných látek – různé enzymy, peptidy, aminy. Asi 60% sušiny tvoří bílkoviny, důležité jsou zejména biologicky aktivní peptidy a bílkoviny s vyšší molekulovou hmotností. Nejhojněji zastoupenou bílkovinou je polypeptid melitin (26 aminokyselin, 50% sušiny). Melitin narušuje buněčné membrány červených a bílých krvinek, má cytotoxický a hemolytický účinek. Z poškozených buněk se uvolňuje histamin a serotonin. Dalším polypeptidem je apamin (18 AMK, 3% sušiny) odpovědný za neurotoxické působení včelího jedu. V malém množství excituje buňky CNS, ve velkém množství může způsobit i nekrózy mozkové tkáně.  Polypeptid MCD (mast cell degranulating – 22 AMK, 3% sušiny) uvolňuje svým zásahem do biochemismu buněčných membrán histiocytů histamin, který je odpovědný za vznik otoků, způsobuje dilataci krevních kapilár a kontrakce hladkých svalů. V menším množství se vyskytují i další peptidy, jako minimin (způsobuje inhibici příjmu potravy hmyzem, je odpovědný za nehybnost hmyzu, 2% sušiny), pamin (1-3% sušiny), sekapin (0,5-2% sušiny), prokamin (1-2% sušiny), adolapin (0,5-1% sušiny), inhibitor proteáz (0,1-0,8% sušiny), tetriapin (1-2% sušiny). Z enzymů jsou přítomné fosfolipáza A a B (rozrušení buněčných membrán, hemolýza, 10-13% sušiny), hyaluronidáza (spolupůsobí při rozpadu tkání, 1-2% sušiny), fosfatáza a ß-glukosidáza (1-1,6% sušiny). Dále včelí jed obsahuje látky hormonálního charakteru, biogenní aminy – noradrenalin, dopamin, histamin (0,8-3,5% sušiny). Z cukrů je ve včelím jedu obsažena glukóza a fruktóza (2-4% sušiny), z minerálních látek zejména fosfor, vápník, hořčík, měď, sodík, síra (3-4% sušiny).

Složení a množství včelího jedu je proměnlivé, závislé na klimatických podmínkách, na stáří včel, druhu včel, na ročním období, na složení pylových složek potravy (tvorba jedu je úzce spjata s bílkovinnou výživou včel).

Význam jedu pro včely

Jed má pro včely obrannou funkci, s jeho pomocí včely chrání úl (plod a zásoby) před vniknutím nepřátel. Nejvíce jedu mají včely o stáří 2-3 týdnů, některé vykonávají v tomto období roli tzv. strážkyň a nacházejí se v blízkosti česna.  Agresivita – útočnost- včelstev je dána do jisté míry geneticky, lze ji ovlivnit selekcí vhodných matek.